Zřejmě nemáte zač, madam.
18:50Poměrně nedávno jsem úspěšně absolvovala studium v ZUŠce. Všichni absolventi (ať už prvního nebo druhého stupně) byli vyřazeni a následoval absolventský koncert. A tam se mi stalo něco, co mě naštvalo a zaskočilo tak, že jsem se rozhodla o tom napsat článek.
Na koncertě jsem vystupovala celkem dvakrát a po svém druhém
vystoupení jsem se šla převléct zpátky do "civilního" oblečení. Byla
jsem rozhodnutá, že si ještě půjdu sednout do sálu a podívám se alespoň na
konec koncertu.
Abyste se dostali do sálu, musíte projít přes předsálí. Tam
se na křesle rozvalovala starší dáma a nevypadala, jako by plánovala v
nejbližší době jít dovnitř. Moc jsem se o ní nestarala, pouze jsem čekala, až
skončí klavírní vystoupení, abych mohla vejít. Konečně jsem byla uvnitř a
rychle jsem očima hledala místo, kam bych se usadila. Účast byla hojná a tak
byl problém to místo najít. Nakonec jsem našla na kraji jedné řady pár volných
míst, usadila jsem se a užívala si ten pocit, kdy nestojíte na pódiu, ale
sedíte v hledišti.
Dohrálo další číslo. Najednou se otevřely dveře a dovnitř
vešla ta stará paní, která seděla předtím v předsálí. Stejně jako já, pár minut
před ní, hledala, kam se usadit. Vedle mě bylo pár volných sedaček a pak tam
seděl postarší pár. Žena z toho páru na "předsálovou paní" mávala,
tak jsem předpokládala, že tam buďto přišli spolu anebo se znají. Paní začala
pomalu postupovat směrem k mojí řadě. Vzala jsem si batoh ze země a zvedla se,
aby mohla kolem mě projít. Už jsem si chtěla sednout zpátky, když jsem si
všimla nohy. Zřejmě jí nedošlo, že jsem jí pouze pouštěla, aby mohla projít a
zasedla MOJE místo. Uniklo mi naštvané „Aha" a rychle jsem hledala, kam
jinam si sednout, protože pohled té paní mi dal jasně najevo, že jestli jí budu
ještě chvíli vydýchávat kyslík nad hlavou, udělá tam takovou scénu, na kterou
celá hudebka v životě nezapomene. Další číslo už pomalu začínalo a nakonec mě
zachránila jedna paní učitelka, která na mě rychle zamávala, abych šla s ní.
Samozřejmě se nezapomněla z plných plic zasmát, jak jsem si málem sedla cizí
ženě na klín.
Už je to pár dní, ale pořád si říkám „????". Na to ani
nemám adekvátní reakci, prostě mi hlava nebere, jak může někomu nedojít, že
neuvolňuji svoje místo, když vedle je dalších 5 volných míst. A ještě se na mě
tváří jako sůva. Pro dobrotu na žebrotu.
3 komentářů
Lidé jsou různé. Hloupé a pitomé. V takovýchto chvílích si říkám: "Nu co? Kráva si potřebovala vyléčit komplex, tak jsem jí pomohla. No není to dobrý skutek?" :D
OdpovědětVymazatJéjda :D Nevím, jak bych se tvářila na tvém místě já no, ale určitě by mě to také naštvalo.
OdpovědětVymazatcoffeewithsachi.blogspot.cz
Asi bych se na ni mile otočila a poprosila bych, zda by mi zase uvolnila moje místo. :-D Mým oblíbeným tónem, který je milý, ale obsahuje velikou dávku sarkasmu a ironie.
OdpovědětVymazat